Ticho

5. března 2010 v 11:36 | Ini |  © Příběhy, povídky, co nikdy neskončí
" Mami, tak já jedu, mějte se tady." " Až dorazíš, tak se ozvi." Dveře se zavřeli a Tomáš odešel na nádraží, aby chytil vlak, který jede do Prahy. Do Prahy jezdil každý rok několikrát, protože v Praze se konali všelijaké olympiády. Vždy to bylo tak na tři dny někdy i víc. Tenhle výlet do Prahy měl být i něčím zvláštním. Měl se setkat s dívkou, se kterou si už pár měsíců psal přes internet. Narazil na ni na webové stránce, kterou vytvořil. Je věnována irskému autorovi, jenž se mu v poslední době velice zalíbil. Nebýt této stránky, nikdy by si s tou dívkou nezačal psát, natož se s ní někde potkal. Cestou do Prahy se mu honilo hlavou, jak asi ta dívka vypadá a jaké má chování. Po chvíli to vzdal a jen se koukal na krajinu, která se mu míhala před očima. Řekl si, že se nechá překvapit. "

Dneska se mám sejít s tím Tomášem." " Bojíš se?" " Ne, já vlastně ani nevím." " A v kolik hodin?" " Ještě nevím, dnes mi má během dopoledne napsat." Kristýna byla ve škole a čekala na smsku od Tomáše. Vypadala, že je v pořádku a na setkání s novým člověkem se těší. Bylo to poprvé, kdy se nevymlouvala na školu a kamarády a svolila ke schůzce. S lidmi, se kterými si psala přes internet se nikdy nesetkala a nikdy o to nějak nestála. Byla spíše samotářský typ holky. Raději byla doma a četla si nebo se koukala na televizi nebo prováděla jakoukoliv jinou činnost, ale čtení knih bylo nejhlavnější. Tomáš nebyl z Prahy, měl akorát cestu do Prahy, jevil se jí jako inteligentní kluk a co víc, už od té doby, co si s ním píše, se zamilovala do jeho psaní a vyjadřování a myšlení. Pomohl jí, když potřebovala. Jen jí vadilo to, jak vypadá. Poslal jí fotku, byla rok stará. Měl na ní delší vlasy s patkou, jeho vlasy vypadaly, jako kdyby na nich měl alespoň tunu gelu. Na jeho fotku se koukala čím dál tím víc častěji a zdál se jí mnohem sympatičtější, než když ji viděla poprvé. Konečně jí přišla zpráva. Byla od Tomáše. Domluvili se na půl osmou. Sejdou se na Václavském náměstí pod koněm. Jeho zprávy byly nejdřív zmatené. Psal na Staroměstském náměstí pod koněm a Kristýna se jen smála jeho nevědomosti. Nedivila se tomu. Kristýna teď měla hlavu plnou myšlenek ohledně Tomáše. Jak se poznají? Bude se Tomášovi líbit? Co když nakonec bude úplně nemožný nebo já budu nemožná? Její kamarádi jí však pomohli na večerní schůzku dále nemyslet. Odpoledne. Kristýna jde ze školy a doma už netrpělivě očekává hodinu svého odjezdu. Čím blíž jsou ručičky na hodinách u čísla sedm, tím víc je nervózní. Teprve teď na ní přišla ta nervozita. Dýchala a snažila se na to nemyslet. Oblékla se a vyrazila na cestu. Jak byla netrpělivá, odhadla špatně autobus a vyjela o čtvrt hodiny dříve, než měla. Bylo to rozrušením a nedočkavostí. Na Václavské náměstí dorazila o něco dříve, cestu se snažila si jakkoliv prodloužit. Šla pomalu, to bylo jediné, co proto mohla udělat, ale to jí nepomohlo. Stoupla si pod koně a čekala. Ještě Tomáše prozvonila. Nevěděla proč, snad jen proto, aby věděl, že už na něj čeká. Má přes deset minut. Její nervozita stoupla teď ještě víc. " Co mám dělat?" , honilo se jí v hlavě. Koukala k východu z metra. Byl letní den a tak sluníčku ještě svítilo, ale pomalu zapadávalo. Z vchodu vyšel kluk v oranžovém triku. " Je to on nebo ne? A co když není? Ne, je to on…" , šla k němu a usmívala se. Zbystřil ji. Asi ji poznal. Byl to on. Vypadal jinak, než na té fotce. Byl mnohem hezčí a navíc, to, co vždy tak moc hledala a nenacházela, byl to kus "chlapa", žádné tintítko. A to tričko, takové nikdy ještě u žádného kluka neviděla. Zalíbil se jí. " Ahoj, já jsem Tomáš." " Ahoj, Kristýna." Podali si ruce a šli směrem na Staroměstské náměstí. Celou cestu si povídali. Hovořili o jednom seriálu a filmech o sobě, co mají rádi, co je baví. Všechno to bohužel uteklo rychle. Kristýně se nechtělo jít domů, bylo jí s ním tak moc hezky. Tomáš byl ubytovaný na internátě a ona už musela jít domů.Ráno měla školu a mamka by jí asi nedovolila se zdržet déle. Bylo jim spolu tak krásně. " Sejdeme se i zítra? Teda…pokud sis na mě neudělala špatný názor…" " Jistě, velice ráda!", skoro ze sebe vyhrkla. Kristýna byla ráda, že se jí zeptal, sama by se asi neodvážila. Už od té doby, co ho viděla k němu začala něco cítit. Tomáš byl milý a celkově se jí jako kluk moc líbil. Jeho postava, hlas, jeho gentlemanské chování, které někdy viděla jen u svého táty, ale ne u jiného kluka. Zdál se jí být i inteligentní. Uměl přemýšlet. Někoho takového přesně hledala. Ne nějakého puberťáka, co se dokáže bavit jen o tom, kolik toho vypil na oslavě a co se tam dělo. Tomáš byl úplně jiný. V jeho šestnácti letech se uměl chovat. Jeho rodiče na něj musí být velice pyšní. Doma nad celým dnem přemýšlela. Moc se jí líbil a velice se těšila na další den. Samou radostí nemohla skoro usnout, ale nakonec se jí to povedlo a spala až do rána. Druhý den se sešli odpoledne. Pořád si povídali a Kristýna vycítila, že náklonnost je na obou stranách. Celý den chtěla, aby jí to řekl, protože to opravdu vypadalo, že je to u něj to samé, jako u ní. Sama se neodvážila. Nedočkala se však a moc jí to mrzelo. Jeli spolu k němu na internát, byli sami v pokoji a on jí ukázal herbář, který se musel naučit. Chvíli ho z něj zkoušela. Uměl ho velice dobře. Chvíli byli sami a pak jeli na Vyšehrad. Celý den utekl zas moc rychle, byl tu večer a oni seděli u Kongresového centra několik hodin. Bylo čtvrt na jedenáct. Kristýna musela jet už domu. " Ty jsi vážně neměla nikdy vážnou známost?" " Ne..neměla…nechceš být moje první?" , řekla, ani nevěděla jak. Bála se odpovědi. " Ano, chtěl…" , odpověděl jí Tomáš. Oba v té chvíli nevěděli, co mají dělat. Jen tak seděli a koukali na červený měsíc. " Tak to zakončíme nějak hezky.", prolomil ticho Tomáš a jeho rty se dotkly Kristýniných. Byl to její první polibek. Bála se, bylo to pro ní moc nové a nebyla na to ještě připravená. Usmáli se. " Musíme si to ještě pořádně nacvičit." , řekl Tomáš a Kristýna jen přikývla. Nebyla to opravdu moc povedená pusa. V tu chvíli netušila, že to byla předposlední pusa, co od něj dostane. Musela už domů a zítřek byl poslední den, co ho uvidí. Jel s ní až na autobusovou zastávku, a tak si od ní vynutil malou pusu. Další den měl být posledním dnem, kdy se viděli, Tomáš jel domů. Kristýna se začala cítit ne svá. V posteli přemýšlela o jejich vztahu a vycházelo jí samé proti a žádné pro. Konečně potkala někoho, kdo ji má rád a ona jeho. Musela mu to říct. Vztah na dálku by jí šel asi špatně. Spíš se ale bála. Připadala si najednou tak upoutaná, bez svobody. Druhý den se viděli jen na dvě hodiny. Seděli před Vltavou a užívali si své přítomnosti. Když se blížila hodina odchodu, nedalo jí to a Tomášovi řekla, že jejich vztah nemá cenu. Oči jí zesklovatěly. Litovala toho, už jak to říkala. Nejdřív nevnímal. Napadlo ji, že to nezopakuje, jako by se nic nestalo a nechala to být. Ale zopakovala to. Tomáše to ranilo. Nemluvil s ní celou cestu. " Dám ti radu do budoucna, příště tohle nedělej, nevoď ostatní za nos." Tohle ji ranilo, nemyslela to tak, má ho ráda… " Takhle to není…já asi nejsem připravená na vztah a asi nikdy nebudu…" Odjela autobusem. Seděla a chtělo se jí moc brečet. Věděla, že ztratila člověka, kterého má ráda. " Co jsem to provedla…" , honilo se jí hlavou. " Tohle jsem nechtěla, musím to napravit." Ještě v autobuse mu poslala zprávu. Tomáš jejich vztah chtěl. Záleželo mu na něm. Kristýna si oddechla. Ale ještě vše nebylo v pořádku. Další den jí napsal, chtěla se s ním jet rozloučit, ale nemohla. Neměla peníze na lístek na autobus. Večer si s ním všecko vypsala, dali se znovu dohromady. Bylo jí krásně, cítila se šťastně. Ode dne, kdy mu řekla ten proklatý konec se neviděli. Jen si psali. Dlouho jim to však nevydrželo. Pár měsíců na to jí Tomáš napsal, že to nemá cenu. Nadávala si, ale nemohla s tím nic dělat. V tu dobu se cítila ještě dobře, tak moc to nebrala, ale líto jí to bylo. Smířila se s tím. Měsíc po měsíci ubíhal. Kristýna se už smířila s tím, že už to nikdy nebude jako dřív a ani neochutná tu lásku, kterou pro něj zahořela. Uvědomila si to potom, co napsal kamarádům do klubu, že našel nějakou dívčinu, kterou má asi opravdu rád. Řešili to dlouho. Kristýna se naštvala a napsala Tomášovi, proč s tím chodí za jinými a ne za ní, dyť si přece řekli, že budou kamarádi. Tomáš jí na to odpověděl, že nechce, aby se mezi nimi vytvořila ledová stěna.

4.1. 2008

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama