Zrcadlo

5. března 2010 v 14:28 | Ini |  © Příběhy, povídky, co nikdy neskončí
Venku se stmívalo. Pršelo. První lampy se začaly rozsvěcet, střechy domů se leskly pod krůpějkami deště. Ptačí zpěv pomalu utichal. Mračna se lehce protrhávala, ale ne tak, aby přestalo pršet. Fouká vítr. Stromy se pod ním ohýbají ze strany na stranu a jejich větve narážejí do oken vilek a panelových domů. Tráva se s každým poryvem větru zavlnila. Vzduchem létaly poslední okvětní lístečky květů. Déšť zesílil. Rychlým tempem bubnoval do okapů. Nad městem plul velký, černý, dešťový mrak. Poslední zoufalci se snažili dostat pod střechy zastávek nebo obchodů. Déšť je překvapil. Poslední dobou si dělá počasí co chce. Celý den je nádherně, svítí slunce a večer prší. Černý mrak s sebou přitáhl krupobití. Město utichlo. Všichni se schovali, ale přeci jen tu někdo ještě stojí.

Na střeše jedné z vysokých staveb někdo stál. Jevil se jako černý stín, plápolající, černý stín. Nebyl to obyčejný člověk. Déšť stékal po jeho černém plášti. Nezanechával za sebou jedinou mokrou stopu. Kapky, co se mu dostaly na jeho obličej hned uschly, vypařily se, jako by padaly nikam. Nash, jmenoval se Nesh. Rád se díval do deště, na dešťové kapky, jak padají líně k zemi. Poháněné větrem nebo doprovázené kroupami nebo blesky, v každé podobě je miloval. Měl rád ten klid, co nastane. Všechen ten spěch zmizí, jako by nikdy nebyl a město ztichne. Dnes to bylo ale jiné.
Dole v ulici se procházeli nějací lidé. Vypadali zvláštně, jako by se ani neprocházeli, spíše nadnášeli. Táhli za sebou nějakou dívku. Měla dlouhé, vlnité, černé vlasy. Podle oblečení ji typoval na děvče z nějaké ze škol, měla totiž školní uniformu - kostkovanou sukni a bílou košili. Slyšel i klapání jejích bot, rychlé a nucené. Trhané, chvílemi ani nebylo slyšet. Zmítala se jim. Na první pohled bylo jasné, že s nimi nechce jít, nikdo v přístřešcích nebo pod markýzami si jich nevšímal. Jen se koukli a odvrátili své pohledy. Zahnuli do ulice. Nash je pozoroval. Roztáhl svůj černý plášť a doplachtil na menší, vedlejší budovu. Nikdo ho nezaregistroval.
Opuštěná, slepá ulička. Jak vhodné místo pro nějaký zločin - honilo se mu hlavou. Jeho oči se upřeně dívaly na skupinku tří mužů a dívky. Zastavili se. Jeden z nich vyndával cosi ze svého pláště. Další dva drželi dívku. Nemluvili, jen se dívali a konali. V ruce se mu něco zalesklo. Nůž. Nash zbystřil. Nesmí promeškat jedinou vteřinku, díval se moc dlouho a teď může být pozdě. Vyskočil na okap a sjel po něm dolů. Jeho boty dopadly silně na silnici. Skupinka se ohlédla. Jako na povel hodili ti dva dívku na zem a vrhli se na Nashe. Třetí dívku hlídal a nožem ji šermoval před obličejem. Nesh stál a koukal se, jak za ním běží, byl klidný, žádný stres, jen klid. Zaujal svůj bojovný postoj. Plášť mu vlál ve větru.
Natáhl ruce. Začal si v dlaních tvořit energetickou kouli. Ti dva zbystřili a zastavili se. Nesh neváhal a hodil ji po nich. Rozplynuli se ještě dříve, než na ně koule dopadla. Třetí zmizel taky. Nash tam zůstal stát, díval se do země a vlasy mu padaly do očí. Podíval se směrem do uličky. Myslel si, že onu dívku vezmou s sebou, ale ona tam byla, seděla na zemi se slzami v očích. Vlasy měla rozcuchané a halenku špinavou. Z její pravé tváře pomalu stékala krev ze šrámu, který ji stačil ten třetí udělat. Déšť jí krev rozpil, ale teď už nepršelo. Vyjasnilo se a ruch města opět začal. Dívka se třásla. Nash k ní pomalu přistupoval.
" Nepřibližujte se ke mně!", křikla na něj dívka, " nechte mne být!", rozbrečela se, "nechte mne být…"
Nash se jí díval do tváře. Přimhouřil oči. Její pohled padl do jeho očí. Ucukl pohledem. Otočil se, podíval se na nebe.
" Dávejte na sebe větší pozor", řekl jí a vyskočil na střechu domu. Dívka se podivila. Chtěla mu poděkovat, došlo jí, že ji vlastně zachránil, ale před čím? Kdo ti tři byli? A kdo byl on? Vypadal, že se s nimi už někdy setkal… Hlavou se jí honilo spoustu otázek, bohužel odpovědí se jí nedostávalo.

Nash práskl dveřmi.
" Sakra! Byl jsem tak blízko! Do háje, mohl jsem…", Nash byl před zrcadlem, sundal si kapucu. Odhalila se mu kštice delších, černých, rozcuchaných vlasů.
" Co se stalo, Neshi?", ptal se ho odraz v zrcadle. Nebyl to Nashův odraz, byl to úplně někdo jiný.
Nash se koukl do zrcadla, jeho pohled byl nesnesitelný.
" Neshi, nemám rád, když se na mě takhle koukáš, víš co se stalo minule…"
" Tiše!", Nash kdysi zrcadlo svým pohledem rozbil a jeden ze střepů se mu zachytil v oku.
" Jak ti mám pomoct, když se semnou nebavíš?!"
Nash se otočil k zrcadlu zády.
" Viděl jsem je, viděl jsem pomocníky Kamashiho, nesli s sebou nějakou dívku" zamyslel se nad ní, vybavila se mu její zmožená tvář, " chtěl jsem je sledovat.,abych konečně zjistil, kde se ukrývá", odmlčel se, " ale chtěl jsem ji zachránit, byla tak bezbranná…zaútočil jsem na ně a oni zmizeli."
" Nashi, Nashi…a co z toho děláš takový povyk? Uvidíš je zas…"
" Neuvidím! Dnes jsem je spatřil poprvé po dlouhé době! Neumím je hledat, nevím jak, kdybych se nešel projít , tak je ani neuvidím."
" A co ta dívka? Co kdyby si ji sledoval?Ji už by si našel hravě."
" Ano, našel…máš pravdu,ale co když se u ní už neukáží?"
" Ukáží, když si pro ni šli, určitě pro ně má nějakou cenu, nevzdají se jí a budou jí chtít znova."
" Asi máš pravdu, jdu ji najít", Nash si nasadil kapucu a chtěl odejít.
" Teď nikam nepůjdeš, byl jsi dlouho venku, musíš se prospat, víš, jak jsou na tom teď tvé síly."
" Ne, musím teď, nebo bude pozdě a nenajdu ani ji, mám to všechno v živé paměti, musím to využít dokud to jde", Nash odešel. Než zrcadlo začalo mít námitky, byl pryč.
Nash měl obraz té dívky před sebou, něco ho táhlo k místu, kde ji určitě najde. Byl to obrovský dům s velikými francouzskými okny. Všechna měla záclony. Jedno z oken ji však mělo odhrnutou. Podíval se dovnitř. Ležela tam. Ležela v posteli. Na tváři měla pár škrábanců. Její zrak se díval stále do jednoho místa, jakoby ani nežila.
Nash se zahalil do svého pláště, čímž nebyl vůbec vidět.

20.6. 2006

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama