Les, rozházené učení a skryté něco

30. června 2010 v 13:55 | Inik |  © Sny
Dnešní sen opět zabodoval. Nevím vůbec, proč se mi zdají takovéhle sny. 

Sedím doma a před barákem zastaví červené auto. V něm sedí nějaký člověk a chce, abych s ním jela na nějaký ostrov. Nasednu do auta a jedeme. Nahoře u parkoviště vytáhnu jakýsi slovník a hledám, kde se ostrov nachází. Nacházím různé ostrovy, jen ne ten, který potřebuji. Pak najdu nějaký, co má přibližně stejné jméno, ale nachází se v Peru... Jedeme tedy do Peru? Zahneme a najednou se ocitneme v lese. Les je tmavý. Jsme jakoby nahoře na kopci, v tom se dotyčné osobě rozsypou papíry s učením. Rozsypou se ale nějakým záhadným způsobem do toho lesa, takže jsme procházeli tím strmým lesem a sbírali papíry s učením. Když už jsme je konečně dosbírali, ocitli jsme se skoro dole pod kopcem u nějaké cesty. Divné, ani jsem se nebála sebíhat strmý kopec. Doběhli jsme dolů, já tedy pak s malou pomocí a dostali se k nějaké příjezdové cestě a obrovskému starému domu. Objevili se tam nějací lidé a jakoby nás zajali. Druhou osůbku jsem už neviděla. Dům vypadal nádherně, ale drželi nás tam, ani nevím, proč. Mohli jsme se pohybovat jen v určitých částech domu, jinak se nám něco mělo stát. Hlídala nás hodně stará paní. Já ale lozila po tom domě. Dřevo, dřevěné schody, místnosti, kde leželi staří lidé. S jedním z těch starších lidí jsem se seznámila, nepřipadal mi nijak nebezpečný, spíše mi pomáhal. Schovávala jsem se. Otevřela jsem dveře, neviděli mě, ale ta starší paní najednou šla okolo a do dveří, schovala jsem se ke stěně a pak rychle utekla. V nějakých dveří byly jakoby kinosály. Po domě chodil nějaký týpek s dlouhými vlasy, šéfoval tomu a podle té staré paní byl prý velký ras. Chtěla mě k němu dovést. Schovala jsem se na dřevěné schody, přišel ke mně ten jeden starší pán a začal si se mnou povídat. Říkal, že bych se měla schovat nebo mě najde a pak zabije. Přišel druhý, taky si sednul vedle mě. Pod schody se objevila ta stará paní, přišla nahoru a dala mi batoh. Vzala jsem si ho, měli tam být mé věci, ale nebyly, byly jim jen podobné. Třeba stejná šála, ale s jinými barvami. Odvedla mě potom k tomu týpkovi s dlouhými vlasy. Byl v nějaké třídě s malými dětmi, učil je. Byly otevřené dveře. Vešli jsme tam, podíval se na mě. Nechoval se nijak zle, spíše naopak. Strávila jsem chvíli v té třídě, ale pak už jsem musela jít. Mám pocit, že mě chtěli prodat, ale neměla jsem to vědět. Šli jsme ve skupině a já najednou viděla po levé straně velký obchod s mangami. V obchodě jsem našla tu osobu, která tam byla se mnou. Snažila jsem se ťukat na sklo, aby si mě všimla, ale nešlo to, moc lidí. Utekla jsem dovnitř, našla ji a objala. Ale ona musela pomáhat lidem, jako by byli ztracení a já musela zase jít. Když jsem vyšla, moje skupina tam už nebyla. Předemnou bylo prostranství, po levé straně informace a v nich seděla nějaká slečna u telefonu. Předemnou na stěna nahoře byli pět děr. Vpravo čtvercová, nevybavuji si nápis, který tam byl. Uprostřed dvě kulaté díry, vchody. A vlevo dvě obdélníkové, kudy měli vcházet objekty prodeje. Zašla jsem k informacím a chtěla po dívce, aby zavolala policii, ale objevili se nějaký dva týpci v bílém a ona hned vyvěsila sluchátko. Šli k ní dovnitř. Věděla jsem, že kdykoliv začíná dražba, všechny telefony musí být vyvěšené, aby se tam nikdo nedovolal. 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama