Strašidelné sny

14. června 2010 v 15:44 | Inik |  © Sny
Už dlouho se mi nezdály dva z mých nejhorších snů. Lidé říkají, že ve snech se nedá zemřít, hned se probudíte. Asi to tak opravdu funguje. 

Jsem v bludišti. Není to jen tak nějaké bludiště, je tvořeno tranzistory, sběrnicemi, diodami, různými sloty. Vidím, jak sběrnicemi procházejí data v podobě elektrických nábojů. Nemůžu se dotknou stěn, jinak dostanu ránu a zemřu. Slyším elektrické výboje, ale nejen to. Někdo je v bludišti se mnou. Slyším mechanické pohyby, písty, klapot něčeho o podlahu. Zpoza rohu vykoukne mechanický pavouk. Kouká na mě, utíkám, nemůžu se zastavit, jinak mě zabije. Zjišťuji, že jich je více, utíkám, chci si odpočinout, ale nemůžu. Chci se před nimi schovat, ale nemůžu, jsou všude, vždy si mě najdou. Utíkám dál, najednou se přímo přede mnou objeví jeden z pavouků. Už nemám kam utéct, za mou se objeví další. Čeká mne smrt. Bojím se. Pohled na pavouka ve mne nevyvolává nic jiného, než strach. Pavouk se ke mně přiblíží svými kusadly, stojím a čekám na bolest, na smrt. Ta ale nepřichází. Kusadla se mne dotknou a v té stejné chvíli se probouzím. 

Den, jako každý jiný. Venku je krásně, procházím se po krajině. Jsem někde na venkově. Kopce, zelená louka, pár domů. V dálce vidím sopku. Zemi zachvátí otřes. Vzhlédnu k sopce, začíná z ní vytékat láva. Jako kdyby svítila, je tak rozžhavená. Kam utéct, nevím. Láva se najedou začíná rozprostírat po celé krajině. Sem tam jsou vidět ostrůvky zelené trávy. Po krajině se začínají procházet dvě obrovské postavy, které vypadají jako rozžhavené uhlí. Jsou obrovské jak 12-ti patrový panelák, mohutné. Ničí, pálí všechno. Ocitám se kousek pod kopcem. Je tam strom a pod ním lavička. Láva už se dostala i tam, snažím se dostat na ostrůvky trávy. Hlavně nespadnout do lávy. Chci se dostat k tomu stromu. Podaří se mi to. V dálce vidím město, jako bych byla hned u něj. Je pobořené, ohořelé. Zem všude pokrývá láva. Lidé nevědí, co mají dělat. Město vypadá spíše jak zpustošené válkou. Na jedné vyšší budově vidím zástup lidí,vidím je jen jako černé siluety, udělali frontu až do horního patra, skáčou ze shora do lávy. Nevidí jiné východisko. Vidím malý vesnický domek, utíkám se do něj schovat. Vidím jednu z těch obrovských postav, jak jde krajinou k domku. Překročí ho a spálí střechu, krčím se u kamenné zdi. Utíkám se schovat k obrovskému balvanu. 
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama