Čas jde proti mě?

8. října 2010 v 0:41 | Ini |  © Svět očima Ini
Letošní léto uteklo nějak rychle. Ani jsem se nenadála a už jsem měla posledních 14 dní prázdnin a najednou jsem si vyřizovala rozvrh a doplňování prvního semestru.

Na konci školného roku mi bylo sděleno, že ono doplnění se vyřeší při zápisu rozvrhů. A že se řešilo. Předmětů jsem nakonec shytala dvanáct, ani nevím jak. v rozvrhu se mi kryjí přednášky se cvičením, takže si musím vybírat, na co vlastně půjdu. I když, vybírat...není z čeho, protože Vám učitelé řeknou, že účast na cvičeních je povinná a tolerují se maximálně 3 absence. A jelikož mi to vychází přednáška/cvičení, tak ano, opravdu chodím snad jen na ta cvičení. Přednášky stíhám jen u dvou předmětů. 
Někteří učitelé problémy dělají, jiní zase ne. Už teď se děsím, jak dopadne angličtina, protože se mi kryje s důležitými předměty a navíc jsem ji neměla tři týdny, protože je učitelka nemocná. 
Zvládám školu? Tak na tohle se sama sebe ptám každý den a občas mám stavy, kdy si říkám, že je to nemožné a pomalu se sžívám s tím, že nějaké předměty nezvládnu, a docela mě to děsí. 
Do tohoto všeho školního frmolu se mi povedlo sehnat si práci. Vlastně, sehnat...řekněme, že obě mi spadly do klína. Kéž by život byl vždy tak jednoduchý. 
To, že někdy budu grafik, jsem si nikdy nepředstavovala. A co se nestalo, jsem jím. A s čím že si to hraji? Se psy...ano, s těmi zvířaty, co nemám ráda. Takže dělám to, na co nejsem kreativní a ještě s materiálem, který se mi nelíbí. Naneštěstí musím tedy říci, že mi to i celkem jde, tedy podle šéfa mi to jde skvěle, ale to nevidí, jak se tu ořezávám se všemi těmi psy a pomalu to vzdávám. Nicméně, jsem na to všecko pyšná. 
Druhá práce je, řekněme klasické zadávání dat do databáze. Tedy, vlastně je to každý měsíc něco jiného. Jednou databáze firem, jednou klíčová slova k obrázkům. Sem tam nevím, co tam mám psát a nechávám toho, jindy vím a směle píši. 
Když to vezmu kolem a kolem, mám tedy školu, kde mám o 5 předmětů více, než-li ostatní a do toho dvě práce, kde u jedné musím zvládat alespoň tři hodiny denně a u té druhé tak nějak nepočitatelně. Když vezmu den, a odečtu od něj školu a práci, moc mi toho nezbývá. Ve volném čase se snažím dělat prezentace, eseje a seminárky do školy. Víkendy mi jsou svaté. Včera jsem ale zhřešila, do práce jsem neudělala vůbec nic. 
Ať žije totální nedostatek všeho. A vůbec, dneska jsem se nekoukla ani na proslov, který budu muset odříkat v pondělí a ještě mě u toho bude učitelka natáčet na kameru, a pak hezky pouštět, abych viděla a slyšela, kde dělám chyby. Jak milé, už abych to měla za sebou, tak jako tento celý semestr. Žel ještě mi pár měsíců zbývá. Ale musí se to překonat, a pak už bude, snad, všecko v pořádku. 
Hlavu vzhůru....kdysi jsem ta slova nesnášela. 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama