Ini's words

8. října 2010 v 1:03 | Ini |  © Svět očima Ini
Někdy mám pocit, že se moje srdce/duše/hlava rozlítne na tisíce kousků. Nesoulad, ticho, vězení.

 Jsou věci, které si nepřipouštíme, věci, co chceme nechat za sebou a vůbec se k nim nevracet, aby nám nezkazili to hezké, co jsme si vybudovali. Ty věci ťukají na stěny mozku a říkají "pusť nás". Vzpomínky. Jednou za čas tak intenzivně buší a já je musím přemlouvat, aby byly ticho, ať se ztratí úplně. Ale neposlouchají, jsou tam a raději, než je vypustit, se zaměstnám něčím jiným, leč...ne vždy se to povede a jeden je zralý na psychiatra. Možná je to špatně, možná bych všechno měla vypustit a smířit se se vším...ale nechci. Pořád to bolí. Bolí to, čím více se vzpomínky podobají minulosti. Minulosti, u které si dokáži s chladnou hlavou říci "chci, aby bylo všechno jako dříve", minulosti, která je na jednu stranu příšerná a na druhou skvělá. Minulosti, která se nedá vrátit, natož pak změnit. Jenže pak si srovnáte minulost a přítomnost a zjistíte, že přítomnost je vlastně lepší a stydíte se za to, že je opravdu lepší a že jste si kdy řekli " chci, aby bylo všechno jako dříve". Co je nám po špatné minulosti? Co je nám po přítomnosti? co je nám po budoucnosti? všechno a nic. Jen mám strach, že jednou, až je přestanu přemlouvat, bude všechno úplně jinak a já zničím všechno. co všechno? to hezké, to dobré, co konečně mám. Kolik času zabere přemlouvání sebe sama, že minulost byla špatná...kolik času zabere přemlouvání sebe sama, že je už je konec...kolik času zabere přemlouvání sebe sama, že některé věci se odpustit nedají...kolik času zabere přesvědčit sebe sama, že nemilujete...kolik času zabere přesvědčit sebe sama, že je na čase začít znova...kolik času zabere přesvědčit sebe sama, že je na čase mít klid v duši a vše nechat plynout. Kolik času zabere zjistit, že to všechno byla chyba? Kolik času zabere osudu, aby všechno napravil - žádný, osud si určujeme sami a je na nás, kdy se rozhoupeme udělat nějaká rozhodnutí a kdy nikoliv. Je na nás to všechno zahodit nebo vrátit zpátky. Je na nás si rozmyslet, zda za to ty vzpomínky stojí nebo nikoliv. Je na nás si rozmyslet, co vlastně chceme. Je to na nás, všechno je to na nás. Hlavní je být sám sebou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama