Prázdniny na Moravě

31. srpna 2011 v 22:17 | Inik |  © Svět očima Ini
Na prázdniny na Moravu jsem jela už asi po dvacáté první...nebo, kdo vlastně ví. Doba strávená tam se časem měnila, a to z dvou měsíců na týde. Čím jsem starší, tím na kratší dobu tam jezdím...


19.-28.8., to bylo mé letošní datum. Doba, kterou jsem strávila ve Štěpánovicích.
Páteční den, přijeli jsme značně pozdě večer, a i tak jsme se dočkali návštěvy, už ani nevím, v kolik jsme ten den šli spát. Jediné, co vím, že to bylo po půlnoci.
Na další den, sobotu, jsme měli naplánovanou rodinnou oslavu - docela mě tyto oslavy baví - grilování, pití, povídání... Já jsem měla opět to štěstí, a dostala jsem sojové maso s tortilou - není nic lepšího...letos jsem grilované maso ani neměla...spát jsme šli ve tři ráno. Zábava byla opravdu parádní, zvlášť, když náš nový strejda oznámil, že jsme vlastně celý večer pili semafor - barvy koktejlů, které jsme měli - žlutý, zelený a červený. Co v nich bylo si už vážně nepamatuju, jen vím, že žlutá byl s banánem, zelená bylo kyraso s pomerančových džusem a červená byl beefeater. Červený pro mě byla opravdu stopka - měla jsem asi dva loky, protože do mě strejda začal lít slivovici celkem rychlým tempem a mně nebylo dvakrát nejlíp.
V neděli jsme se stavili ještě na oběd, a na večer se šlo s psíkama na procházku do polí a nakonec do řeky. Řekou jsme ťapali kousek od tratě až ke splavu. Byla dosti studená, nedivila jsem se vůbec našemu bíglákovi, že jí byla zima. Počasí nám sice přálo, ale pořád to nebylo až tak dobré počasí, aby se voda v řece zdála býti teplá. Zato jsme objevili, že labrador je opravdu vodní pes - velice si vodu užila.
Pondělní ráno přineslo ještě více tepla, než v předešlé dny. Já měla v plánu vyrazit na rozhlednu, a taky, že jsem vyrazila. Výlet to byl opravdu hezký, škoda jen, že jsem si vzala tričko a ne tílko, neměla bych teď dvou barevné ruce. Cesta tam a zpátky byla snad dohromady na deset kilometrů, takže žádný zázrak. Nazpátek jsem tahala tři litry lepidla na tapety - ano, vymyslela jsem si, že vytapetuji chodbu, protože tapety v ní už byly značně zažloutlé a já chtěla být užitečná a i si trochu zkrátit dlouhé dny.
Ačkoliv jsem měla vymyšleno, že tapetovat se bude až v úterý, tapetovala jsem už v pondělí večer. Samozřejmě jsem to nedodělala. Měla jsem toho opravdu dost a chvílemi si i nadávala, že jsem se do toho pustila.
Druhý den, v úterý, jsem měla co dělat, abych se do tapetování znovu dala. Už večer se mi do toho nechtělo. Ale řekla jsem si, že do oběda to dodělám. A opravdu, začala jsem asi v půl jedenácté, a kolem jedné jsem měla hotovo. Teď už jen stačili dodělat malé kosmetické úpravy, ale to až někdy příště... Večer jsem se vydala ještě za most, abych zjistila informace ke středě, protože ve středu se mělo jet do Lednice.
Ve středu se opravdu jelo do Lednice a byl to opravdu parádní výlet. Večer jsme se jali opět alkoholu.
Ve čtvrtek odjížděla sestra, takže se toho moc dělat nedalo. Bylo mi oznámeno, že se v sobotu pojede do Kroměříže. Večer jsme se podívali ještě na horor Sirotek.
V pátek jsem si říkala, že se vydám do víru velkoměsta, ale nakonec jsem ráno byla spíše líná a ve městě mě to moc nebavilo, takže jsem to jen prolítla a zase jela domu. Byli jsme hlavně na nákupu. Když vstáváte brzo ráno a z města se vracíte v dobu, kdy normálně vstáváte, tak je to děs. Den je najednou strašně dlouhý a nevíte, co roupama dělat. Tak jsem se začala opalovat. Vlastně, konečně, protože jsem to plánovala už od pondělí. Odpoledne jsme šli ještě do řeky, teď byla krásně teplá. Ještě jsme plánovali ohníček a grilování, protože jak jsme tak šlli vesnicí, všude se grilovalo. Nakonec jsme si ale řekli, že ne. Přece jen, ráno zase vstáváme, tak by to chtělo jít konečně spát trochu dřív.
V sobotu jsme se vydali autobusem do Kroměříže. Večer mě najednou zmohl spánek. Navečeřela jsem se a myslela jsem si, že se ještě podívám na dva filmy, ale nakonec z toho nic nebylo a já padla už v půl desáté.
V neděli jsme jeli domů, ale až v půl páté. Vstala jsem celkem brzo, chvíli po osmé jsme už snídala a uvědomila jsem si, že vlastně nemám, co dělat. Jediné, co mě ještě čekalo, byly tapety, zbytek tapet. Na chvíli jsme si zapla televizi. Po celém tom týdnu tam, krom jednoho dne, kdy jsem se večer dívala na seriál, jsem se dívala na televizi. Ve zbytku dopoledne jsem dotapetovala a ještě se vydala na návštěvu.
Před půl pátou nám měl jet vlak, ale měl asi patnáct minut zpoždění, takže na rychlík jsme čekali jen deset minut. Byla to trochu čára přes rozpočet, protože jsem si chtěla ještě koupit jídlo do vlaku a říkala jsem si, že dvacet minut na to určitě stačit bude.
Vlak byl ze začátku hezky prázdný, ale čím více jsem se blížili Praze, tím více byl i vlak narvaný. Nakonec nás v kupé sedělo opravdu osm a já si říkám, že má další cesta bude asi autobusem, i když to vyjde o pár korun dráž...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama