Tišnov - Rozhledna Klucanina

28. srpna 2011 v 22:46 | Inik |  © Cestovník
V pondělí, 22.8., jsem se vydala do Tišnova na rozhlednu. Byli jsme od čtvrtečního večera ve Štěpánovicích a já už v Praze plánovala, co tam budu celý týden dělat.


Na rozhledně, na kopci Klucanina jsem v životě nebyla a to jsou Štěpánovice mým druhým domovem. Každé prázniny jsme tam jako malí strávili celé dva měsíce. Doba se sice s přibývajícími léty zkracovala, ale to nemění nic na tom, že na rozhlednu jsem se dostala až ve svých 21 letech.
Nakonec jsem na rozhlednu šla sama, nepovedlo se mi ukecat ani jednoho sourozence na krátkou procházku a hezký výhled. Ráno jsem vyrazila v půl jedenácté a už před půl dvanáctou jsem byla na začátku Tišnova u nádraží. Cedule mi hlásala 4 km, na rozhlednu to museli být asi tak další dva kilometry.
Cesta do Tišnova je celkem rychlá, jde se dlouhou dobu kolem tratě, pak chvíli v lese, potom skrz zahrádkářskou osadu, pak zase kolem kolejí a vyjde se u železného mostu u nádraží pod Květnicí. Železný most jsem si chtěla vyfotit, ale bohužel tam na trávě leželi dva naháči, tak jsem raději telefon zase schovala a šla dál.
Na rozhlednu se jde skrz Tišnov až k nemocnici a od nemocnice je pak klikatá cesta lesem až k rozhledně. Po cestě jsem narážela na různé naučné desky pro děti. Pod rozhlednou jsem narazila ještě na ukazatel, který mi ukazoval, že se dá na rozhlednu jít ještě z jiného směru, než jsem šla. Rozhledna je celkem nově zrekonstruovaná, už z ní stačili skočit i dva lidé- nechápu je, šla jsem do toho krpálu a říkala si, proč to měli za potřebí... před sebevraždou se ještě zadýchali, pak na ně čekalo ještě několik desítek schodů a pak hup...
I mě čekaly schody "do nebe". Neměla jsem z nich velikou radost, klepaly se mi kolena a v hlavě se mi líhli ty nejhorší představy o tom, jak se schody mohou odlomit (železná konstrukce) a jak prkna(podlaha) mohou rupnout a já padám dolů. Když jsem stála nahoře, čekalo mě ještě točité schodiště, naštěstí kraťounké. Z úplného vršku byl moc hezký výhled. Škoda jen, že teploměr ukazoval přes 30 stupňů a počasí i tak moc nepřálo výhledu, sluníčko prostě moc svítilo.
Pokochala jsem se krajinou, kopcema, snažila se rozeznat nějaké známé cesty, natočila jsem si pár videí, spapala chleba se sýrem a šla opět dolů a zpátky do vesnice. Šla jsem tou samou cestou. V lese jsem se trochu bála, i když to byla krátká cesta, necítila jsem se dvakrát dobře.
Celý výlet mi utekl velice rychle, dokonce jsem se domů vrátila i celkem brzo, měla jsem dokonce i opálené ruce, škoda jen, že jsem si na sebe nevzala spíše tílko, alespoň bych je neměla opálené tak blbě...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama