Akicon 2011

20. listopadu 2011 v 21:08 | Inik |  © Svět očima Ini
Letošní Akicon se konal v KC Zahrada od 19.11. - 20.11. 2011 - pohledem maskota, který se kochal společností lidí.


Již třetím rokem jsem zde byla maskotem. Čas utíká docela rychle. Jako první maskot jsem byla za "muže" v obleku s kloboukem - všichni si mysleli, že uctívám památku Michaela Jacksona, měli jsme s Conem obrácené role, druhým rokem jsem byla za stevardku - i zde se nijak neprojevli zájem ze strany návštěvníků - nikomu nedošlo, že ta dívka, co mají na placce, jsem vlastně já, i když jsem měla vážně velice podařený costým, a letos bylo tématem hudba. Aki měla být za rockerku a Con za slušeného hudebníka - dirigenta - což jsem zjistila až z obrázků.
Asi před dvěmi měsíci jsem dostala do rukou původní kresbu, která do teď zůstala na stránkách, a byla jsem mírně udivena, protože mi bylo řečeno, že bych měla být rockerka a obrázek vypadal trochu spíše punkově, až k nepoznání, co osoba vlastně vyjadřuje. Domlouvala jsem se tedy na další verzi, která mi byla ukázána 14 dní předem - změna nebyla skoro žádná, až na barvu vlasů, která z růžové přišla na blond a jiný účes a co se týkalo oblečení, to také moc změny nepřineslo, jen se ubral pásek a místo krátké, původní, bundy se přidala bunda, na první pohled, kožená.
Týden před akcí jsem dostala náhled placek - zde postava vypadala úplně jinak, než na obrázku předešlém. Chyběly všechny doplňky, tričko bylo bez rukávů, a to, co se jevilo jako černá, kožená bunda, zde bylo něco jako modrá, plátěná bundička. Navíc byl jinak udělaný účes - postava měla tentokrát spíše spadenou ofinu, kdežto na tom první to vše měla vyčesané nahoru. Tomu se říká celkem zajímavé matení. Není to chyba lidí, co to zajišťovali, to mi bylo i vysvětleno. Bohužel, "někde" mezi časem a rukou kreslířky se stala chyba, což mi přišlo jako škoda.
V sobotu jsme byli vyzvednou ještě lidičky ze Slovenska. Spali jsme krásných pět hodin. Čas se nezdál být tak hrozný, ale realita byla jiná.
V osm hodin jsme přišli do ranních příprav. Jelikož jsem potřebovala pomoct s účesem, domluvila jsem se s Atíkem, že mi s tím pomůže, nebo spíše, že mi ho vytvoří. To se také stalo a já na hlavě měla obrouvskou vlnu. Převlékla jsem se do kostýmu a vydala se do átria. Tady jsme koukali na hemžící se davy lidí, kteří připravovali vše, co se dalo. Nakonec jsme urvali alespoň malou práci - lepení názvu místností. Teda, já jsem jen byla stínem lepících a jen jsem držela papír. Najednou bylo devět, a já se šla postavit k pokladně, abych mohla dávat program. Nakonec jsem dávala vše, co se dalo, abych to trochu urychlila a pomohla pokladníkovi. V první hodinu byl opravdu velký nával. Některé lidi jsem opravdu nechápala. U stolu stáli tři lidi, prostřední platil, pak ten poslední, a pak ten první. Nestalo se to jednou, ale několikrát. Jako kdyby fronta neexistovala a lidi se rovnou u placení museli předbíhat.
Na pokladně jsem s nimi byla do jedné, a pak jsem se odebrala do režie, kde jsem se chtěla podívat, jak to nahoře vlastně vypadá, a taky přijít na návštěvu. Přišla jsem akorát v dobu, kdy měl mít přednášku Grek. Zůstala jsem, abych se podívala. Už dlouho jsem totiž nebyla na žádné přednášce, promítání nebo workshopu. Téma přednášky mi sice nesedělo, nebyla jsem ta pravá cílová skupina, ale při ukázkách jsem se i bavila.
Následující přednáška byla od Hintzua. Chtěl pomoct s mikrofonem a míčky, které byly určeny na projev názoru lidí v hledišti - mohli je po něm házet. Přednáška nebyla vůbec špatná, typologie se mu povedla, řekl to, co si lidé myslí, jen škoda, že jsem se tam nenašla. Kdysi bych se našla někde u týpka s foťákem, ale v dnešní době jsem se nenašla nikde.
Mým dalším cílem byl Animestop, bohužel, ten jsem prošvihla asi tak o 38 minut. Nadále jsem pak setrvávala v režii, kde jsem koukala na přednášku Akiko. Pro mě, jakožto člověka, který nemá rád, když si to dělají dva chlapi, to bylo celkem divné. Z pohledu člověka, který cca tuší, jak to v yaoi chodí, to byla přednáška o ničem. Byla to má první přednáška, kterou jsem od Akiko viděla, tak nevím, jaký je její standard. Pokud ale přednášíte pro holčiny, které toto téma zbožňují, stačí jen dát do prezentace pár obrázků, a myslím, že jsou celkem uspokojeny.
Při přednášce se ještě řešil Cosplay contest. Bylo tam pár technických problémů, učili nás s mikrofony, kde se zapínají, jak poznáme čísla. Hlavně dodaná hudba pro soutěž byla celkem pozdě, takže se nic nevyzkoušelo dopředu a celkem pozdě se přišlo na to, že jedna skupina nemá v pořádku hudbu a třeba při samotné soutěži se přišlo na to, že druhá skupina dodala poškozený soubor s muzikou, takže se nepřehrála. Jedna skupina si nalajnovala, jak se má pouštět písnička, kde se má stoupnout, kde ji pustit, ale třeba na smotném přehrávači nebyl ukazatel času. Celou soutěž jsem byla vzadu a řešila skupinku, která dodala špatný soubor. A to jsem na ní chtěla být jako divák.
Dalším bodem byla soutěž, kde jsme měli uhádnout, z jakého anime je daný opening/ending. Bylo celkem 52 ukázek. Asi bych se měla začít zase dívat... byli jsme na to tři a skoro nic jsme nevěděli.
Zůstali jsme v místnosti na přednášku od Chinchili. Na jeho přednášce jsem byla prvně a musím říct, že umí zaujmout, dobře mluví, bylo to i vtipné, ale jak on sám říkal, vtipné to být nemělo. Tématika byla zajímavá, i když musím říct, že jsem netušila, že animáci nadávají na anime, které je dnes. Já jsem teda dlouho žádné neviděla a když už, tak nové nebylo. Mám ráda starší styl kresby, dnes je to všechno tak divně čisté, americké, ale že by to pro mě byl nějaký velký problém, to se říci nedá.
Toto byla i má poslední přednáška. Sebrali jsme se a šli jsme domů. Lesem.
V neděli jsem sice chtěla přijít už v osm, ale ospalost byla silnější, a tak jsme spali až do půl desáté. Na Akiconu jsem ze sebe zase udělala, za pomoci, Aki. Con se divil, že jsem v kostýmu, on sám už nebyl.
Dnes jsem stihla jen přednášku Greka. My little pony jsem viděla jako malá, protože moje sestra zbožňovala koně, nikdy jsem k tomu nijak nepřilnula. Nové MLP je hodně divné, pro mě americké, styl kresby ala cartoon network se mi opravdu nelíbí. Přednáška byla sice podána velice vtipně, a když vyzýval, že východ je támhle, chtěla jsem se zvednout. Ale kofola a telefon s internet mi pomohli. Ano, dneska jsem měla telefon u sebe. Na oběd jsme si dali párek v rohlíku, pokecali jsme a má drahá polovička a jeho slovenská návštěva museli jet domu. Rozloučili jsme se tedy a já tam ještě chvíli zůstala.
Lidé se pomalu balili, všichni se loučili, někteří byli ještě na programu. Popřála jsem i Sniperovi k narozeninám, sice o den později, ale popřála. Ještě jsem si na chvíli půjčila zrcadlovku a vydala se fotit. Proč já s tím skončila, to vážně nevím. Asi si pořídím také zrcadlovku.
Rozloučila jsem se se všemi, které jsem zrovna viděla.
Akicon byl super. Zase jsem viděla lidi, které vidím jen jednou za rok. Je to sice občas jednou za rok, ale tím více jsou pro mě chvíle s nimi vzácnější. Měla bych chodit na ty akce zase častěji....

Mám Vás všechny moc ráda!

Dia, Terka, Valmor, Drobek, Jaff, Sniper, Atelwen, Muted, Devyx, Dfox, DanQ, Manta, Ben, Grek, Drakarn, Jamin, Hintzu, Trpaslík, Sušenka, JR, Hit, Alex, Denerog, Efa, Jarnik, Campari, Yuki, Eda, Michigan, Tenzo, Hejty, Chinchila, Urzu, Morgar, Deirth, Zulda, Yzi,...

Letošní Akicon byl zase plný zvláštních lidiček. Zde mohu použít Hintzovu přednášku o topologii lidiček na akci - opravdu se tam ty lidi vyskytují! Někteří jsou fajn, jiní jsou takoví, jací jsou...

Workshop jsem žádný neviděla, asi mi stačil workshop, který jsme měli doma - příprava sushi. Ale zase jsem se byla podívat 2x na burze. JR tam k mému překvapení měl mangu nebo anime s chlapeckou tématikou - dobrý marketingový tah.
V hudebních hrách jsem též dlouho nepobyla, až na samotném konci, kdy jsem se dívala na lidi hrající Soul C, naposledy jsem ho hrála, no, už je to pár let dozadu. Nikdy mě nebavilo čekat fronty. Pamatuji si, že to bylo ještě za doby, kdy byl PS nahoře na chodbě.
Nestačila jsem se podívat ani pořádně do stánků, i když z jednoho z nich jsem ochutnala pálivé cosi a koukala na kočku s packou nahoře.
Hlavní sál byl celkem plný. Bylo docela zajímavé se dívat na dění v átriu, kdy jakmile byla zajímavá přednáška nebo byl zajímavý přednášející, átrium se dost vyprázdnilo a lidičky bylo možné potkat spíše po stranách nebo u baru. Hlavní sál se zdál býti nafukovací.
V malém sále jsem byla na jedné přednášce a jedné soutěži, a také bylo dost plno. Lidé pořád přicházeli a přicházeli, až si pomalu neměli, kam sedat. Nesmím zapomenout na kočku, která se zde opět promenádovala.
Koukat na lidi z ochozů po stranách bylo hodně zajímavé. Prohlížela jsem si cosplaye a ke svému zjištění jsem byla celkem v údivu, že letos tolik nepřevládal Naruto. Zato jsem zjistila, že letos frčí My Little Pony. Z bláta do louže?
Celý Akicon panovala příjemná nálada. Tedy alespoň za dobu, co jsem tam byla. Celá akce byla příjemným odpočinkem. Ale já jsem přišla k hotovému...
Stále mi ale vrtá hlavou myšlenka, že ti starší z nás přece vědí, jaká anime jsou nejlepší...nikdy jsem nepochopila tento přístup a nikdy ho nepochopím. Osobně se koukám, na co já chci, co mě zaujme a ne na to, co ti starší "mazáci" určí za klasiku nebo co starší mazáci pochytí ze světa, jakožto klasiku. Nikdy jsem neviděla Chobits, NGE,.. a mohla bych pokračovat. To jen malá vsuvka a opětovné se zamyšlení nad nějakými výroky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama